Introit
Žalmy 40:9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.
Žalmy 40:12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!
První čtení
Ž 30
Druhé čtení
Matouš 5:17-20
Kázání
Někteří zákoníci v Izraeli si myslí, že Ježíš ohrožuje tradici, protože by se kvůli následování J museli vzdát toho, co jim je nejbližší, své vlastní tradice.
Mt nás učí, abychom nevnímali J odděleně od SZ, od jeho židovské tradice. Ježíš nepřišel proto, aby zrušil staré, ale aby je ukázal v jeho plnosti. Aby na sobě ukázal to nosné. Aby ukázal, co vlastně myslel SZ vírou v jednoho Boha.
Vidět JK jednotně není úplně samozřejmé ani dnes.
Může se stát, že člověk si vybere z J-ova spásného díla jenom nějaký výsek. Např:
1/ J Žid, který chtěl oživit a zpřístupnit víru v Hospodina – chtěl zpřístupnit Mojžíše a proroky. Bez SZ člověk nedojde spásy.
2/ J tvůrce nového náboženství, který žil a trpěl za doby Augusta a Tiberia, byl ukřižován pod Pontiem Pilátem. Bez znalosti J výroků a učení člověk nedojde spásy.
3/ J apoštola Pavla. To zn. J, který byl vzkříšen, vstal z mrtvých a tím se stal spasitelem všech lidí. Bez víry ve vzkříšení člověk nedojde spásy.
To zn., že v křesťanství můžeme věřit ve 3 odlišné Ježíše, odvolávat se na písmo a přitom je držet odděleně. Vypadá to, jakoby J apoštola Pavla byl někdo jiný, než J evangelií.
Někomu je bližší J Žid, jinému J venkovský filosof, učitel a léčitel, jinému J zmrtvýchvzkříšený.
Jeden říká: ke spáse vede pochopení SZ. Pak pochopíme teprve to, co J říkal.
Druhý řekne: ke spáse vede J-ovo učení a zvěst BK. Dodržování toho, co J řekl.
Třetí řekne: ne, ke spáse vede, víra, že JK jest Pán zmrtvýchvstalý. Vše ostatní už je vedlejší.
A opravdu, snad každý z nás má blíže k jinému z těchto tří Ježíšů. Někdo zdůrazňuje naplnění tradice, jiný učení, které nám J kázal, a jiný klade důraz na víru ve vzkříšení.
Kde je pravda? Který J je pro nás nejdůležitější, v kterého J máme věřit?
Bratří a sestry, položil jsem špatnou otázku. Když se zeptám: Který J je pro nás nejdůležitější? - tak předpokládám, že J je pokaždé někdo jiný.
Ježíš ale nepřišel proto, aby zrušil staré, ale aby je ukázal v jeho plnosti. Aby vedl k plnosti, ne k roztříštěnosti.
18 Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.
Podle samotného J musíme zahrnout všechny jmenované pohledy jako výpověď o jednom spasiteli a jednom spasitelném díle.
A tak nemůžeme upřednostňovat jeden pohled před jiným. Odpověď tedy může znít:
J přišel, aby naplnil zákon - Tóru, aby se stal mostem, dveřmi k Bohu, přišel, aby skrze něj došli mnozí spasení. Bůh jej vzkřísil, a tím potvrdil vše, co J před tím dělal. Tím potvrdil, že byla pravda, co J říkal a činil.
A tak má pravdu apoštol, když říká, že bez vzkříšení by víra byla marná. Bez vzkříšení by totiž všechny J činy a to, co říkal, nemělo univerzální dopad. Přijmeme-li vzkříšení, víme, že skrze J-e promlouval sám Bůh a že skutečně došlo k naplnění zákona a proroků.
Proto je pro lidi nesmírně důležité brát vážně to, co dělal. Jakého Boha ukazoval. Tak se doplňuje J-ovo učení, konání a zmrtvýchvstání. Proto nemůžeme vzkříšení oddělit od J-ova života před tím.
J ukazuje Boha tak, jak jej nikdo jiný neukázal. Je to velmi provokativní Bůh, který není zárukou společnosti, blahobytu nebo dokonce rodiny. J-ův Bůh je v žíznivých, cizích, zajatých, nemocných, vyloučených lidech (Matouš 25:40 Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´).
To bylo pohoršení pro lidi tenkrát, to je pohoršení pro lidi dnes, bereme-li J-ova slova za jeho života – skutečně vážně.
J přišel, aby naplnil zákon, když na kříži ukázal, že Bůh se nebude bránit silou. Když byl J ukřižován, nebyli velekněží zasaženi bleskem, nepřišla nebeská armáda andělů.
NIC SE NESTALO.
To bylo také pohoršení a je to pohoršení i dnes. Bůh nezakročil, tak jak to chtěl Pokušitel, když ho naváděl: sestup z kříže, jsi-li syn Boží. Když v nás hlodá tato ďábelskost a touží, abychom Pána Boha zkoušeli: učiň zázrak, ať všichni vidí, že máme pravdu.
Protože Bůh vzkřísil J, J ukázal Boha tak jako nikdo jiný, musíme se vyrovnat s obrazem Boha, tak jak jej předkládá právě J.
Protože Bůh vzkřísil J-e, má J-ovo BK pro nás zásadní význam. Je to přicházející BK, které v nás působí obrat, proměnu, řecky: matonia. Tento obrat můžeme dokonce rozpoznat už ve vlastním životě. Je to vzkříšený J, který člověku dává vstoupit do svého království.
Člověk nemůže ustrnout jenom na uvědomění, že J byl vzkříšen, ani nemůže ustrnout na poznání, že J byl skvělý filosof a učitel.
Abych mohl skutečně vstoupit do J-ova království, musím přijmout J-ovo vzkříšení.
Aby se člověku soustředěním jenom na vzkříšení, Bůh nestal jenom nějakou teoretickou vírou v zázrak, musí přijmout J-ovu cestu a to, co říkal, co činil. A následovat jej. Z pochopení, co vlastně J na zemi konal, roste i připravenost pro víru ve vzkříšení. Bez následování je víra ve vzříšení marná.
J-ovo naplnění zákona v jeho celé pozemské pouti a vzkříšení ukazuje, co znamená mesiáš. Ukřižovaný a zavržený J je Mesiáš. Ke spáse tedy vede víra v tohoto zavrženého mesiáše. Ne v jiného mesiáše.
Bůh se nakonec na kříži sám stává zavrženým. Stejně jako zavržení, vyloučení, nespravedlivě odstrčení lidé, s kterými se J za svého života ztotožnil.
Ve vzkříšení se prokázalo, že J-ovo ztotožnění s utlačovanými lidmi bylo absolutní. Bylo totiž také Boží. I to je pohoršením pro lidi všech věků. Mesiáš není vítěz a vládce, ale ponížený a zavržený. Bůh je v Kristu zavržen a opuštěn všemi.
Představa Boha, který přichází z mocí, aby se pomstil na zlu, vzala s JK za své.
Bůh plně ukázal, že je svobodný, přesahuje lidskou představivost a nelze mu nařídit, co má dělat.
To se musí jeho následovníci znovu a znovu učit. Boha nelze vměstnat do lidských představ a vždy bude víc, než naše představy.
S touto Boží svobodou vystupoval i Ježíš. Proto byl nenáviděn. Každé jeho rozhodnutí bylo naprosto svobodné, není jediný okamžik v jeho životě, kdy by podléhal nějakému typu lidské moci či bezmoci.
J-ova smrt na kříži tedy nebyla přáním krvelačného Boha, ale byla důsledkem života v radikální službě spravedlnosti a lásce. Smrt na kříži byla následkem J-ovy svobodné volby pro chudé a vyloučené lidi, volby pro svůj lid, který trpěl vykořisťováním.
Tak J naplnil zákon, jak o tom zvěstuje evangelista Mt.
Bůh vstoupil právě do tohoto obrovského utrpení a J vzkřísil navzdory lidské zlobě a krutosti.
Tak vstoupil do našeho utrpení, ukázal, že spása se může dovršit právě také v utrpení. A tak se stal vpravdě Bohem pro nás, s námi, Imanuelem.
Tak můžeme v církvi v radosti společně zažívat tuto osvobozující Boží blízkost a Boží volání k následování.
Ty jsi Pane zvítězil nad smrtí
v tobě dostalo smysl naše utrpení,
skrze Tebe můžeme uzřít Boha,
prosíme, ať z této víry vyrůstá
naše pohotovost k následování ve zkouškách, které přicházejí
Amen
Poslání
1 Korintským 15:17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´.
26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
27 vždyť `pod nohy jeho podřídil všecko´. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.